Není přece možné zavést zásadní a velice potřebné systémové opatření, které poskytuje nárokovou podporu žákům se speciálními vzdělávacími potřebami, a pak, ve chvíli, kdy se školy podle nového zákona zařídí, tuto podporu omezit. To zkrátka není fér.
Krom toho například v pondělí vládou projednávaná zpráva o stavu romské menšiny za rok 2016 ukazuje, jak potřebná tato opatření jsou – v roce 2016, ještě před zavedením předmětné změny zákona, bylo v programech pro žáky s lehkým mentálním postižením vzděláváno celkem 13 983 žáků, z čehož 4 318, tedy 30,6 % (!) tvořili romští žáci. Ze všech romských žáků je jich tak celkem 14,6 % vzděláváno dle programu s nižší vzdělávací ambicí. Samozřejmě není pravda, že by takové množství romských dětí bylo jakkoliv postižených – za to, že jsou v ČR romské děti segregovány a neoprávněně umísťovány do speciálních či tzv. „praktických“ škol, je ČR dlouhodobě kritizována zdejšími i mezinárodními organizacemi, a v roce 2007 za to dokonce byla odsouzena Evropským soudem pro lidská práva. To byl konec konců jeden z důvodů, proč byla v roce 2015 přijata ona novela školského zákona, jejíž podporu má nyní ministr Štech osekat.
Inkluze samotná zcela nezabrání tomu, aby ředitelé škol nadále odmítali přijímat ke studiu romské žáky „z kapacitních důvodů“, jak se tomu dnes často děje, či aby nadále byly romské děti koncentrovány ve školách s velkým zastoupením romských žáků, ale jejich segregaci výrazně zamezuje. I proto je nutné, aby podpora inkluze snižována nebyla.