Ještě nedávno se výhružky likvidací imigrantům a každému, kdo je nepokládá za bezprostřední ohrožení státu a 1,6 miliardy muslimů za krvežíznivé bestie, vyskytovaly téměř výhradně na sociálních sítích. Nyní se přenesly i do ulic.
Na Václaváku včera uvědomělí národovci chystali šibenice pro vlastizrádce (tedy politiky a sympatizanty s imigranty), v brněnské kavárně Tři Ocásci, která neskrývá projevy solidarity s uprchlíky, nedávno hrdinové z brněnské chuligánské skupiny Johny Kentus Gang vyhrožovali obsluze, profackovali hosta, který se obsluhy zastal, a jako správní slušní Češi odešli bez zaplacení. Před kavárnou si ještě stihli udělat sluníčkovou fotku s cedulkou #UPRCHLÍKY NEPŘIJÍMÁME. V poli u hraničního přechodu Hatě se zase objevila plachta s nápisy „IMMIGRANTS DO NOT ENTER,“ „AUSCHWITZ 300 km,“ šipkou a symbolem šibenice a u našich slovenských sousedů se na demonstraci proti uprchlíkům házely dlažební kostky po arabské rodině s kočárkem.
Eskalaci fašizujících nálad ve společnosti napomáhají i populističtí politici jako (paradoxně sám imigrant) Tomio Okamura, který z pódia burcuje lid proti imigrantům, jsa podporován esem českého žurnalistického bizáru A. B. Bartošem a k mému zklamání i například zpěvákem Alešem Brichtou, jehož slova „do prdele s humanitou“ se mi ode dneška budou vtírat do každé sloky Dívky s perlami ve vlasech. Okamura není bohužel sám, přitakávají mu například mnozí politici z řad ODS či (naštěstí bezvýznamných) subjektů jako je DSSS, Republika či Národní demokracie. Okamurova politická hvězda pomalu vyhasíná, ale na jeho místo se dere nový nadějný politik – Martin Konvička, který svou expertízou v oblasti výskytu Okáče rudopásného přináší do otázek politiky a náboženství zcela nový rozměr. Co naplat – Konvička je ohledně nebezpečí islámu veřejností vnímán jako větší odborník, než všichni religionisté, arabisté a islamologové dohromady. Politická kariéra doc. Konvičky bude jistě rovněž velice záživná, obzvláště poté, co své odpůrce zbaví občanských práv, jak již avizoval.
Proti imigraci a islámu se tak čím dál silněji staví čím dál větší část populace, a nenávidět islám a bát se uprchlíků se stalo mainstreamem. Odpůrci imigrace se zuby nehty brání označení „xenofobové,“ „rasisti“ či „nácci,“ jenže já popravdě nevím, jak jinak označit jedince, kteří hovoří o „hordách nadržených černochů valících se do Evropy,“ chtějí děti uprchlíků topit jako koťata, potápět lodě s imigranty a střílet každého, kdo se pokusí překročit hranice ČR. Úsměvné je, že se tito jedinci na jednu stranu brání tomu, aby byli všichni házeni do jednoho pytle a nazýváni výše uvedenými pojmy, ale zároveň bez okolků hodí všechny své odpůrce do jednoho pytle s nápisem „pomatení sluníčkáři,“ „pseudohumanisti“ či „vlastizrádci,“ a všechny imigranty/muslimy světa do pytle „kulturně odlišných jedinců neschopných zařadit se do liberální evropské společnosti“ či „ekonomických uprchlíků, kteří budou jen vysávat náš sociální systém“ (to je taková soft-verze), nebo rovnou do pytle vraždících monster, negramotných negrů a nadržených násilníků.
Česká média (až na čestné výjimky) situaci rovněž nijak nepomáhají a zarytě vyhledávají sebemenší zmínku o imigrantech, aby každý den alespoň jedním článkem tu hořkou polévku nenávisti a strachu přihřála. Tak ale žurnalistika bohužel vypadá – vzpomeňte, jak to vypadá, když kupříkladu spadne letadlo: následujících několik týdnů pak média informují o každém zakuckání motoru jakéhokoli letadla kdekoli na světě. Já v žádném případě nebagatelizují ohrožení ze strany náboženských fanatiků a teroristických organizací jako je Islámský stát, ale přesto se nebojím islámu (neboť ho znám i odjinud než z médií a článků Konvičky a fanatiků z IvČRN), a nebojím se ani imigrantů – tisíce jsme jich již přijali, tisíce jich mezi námi žijí, pracují a studují a dřív nikomu nevadili. A ne, neposílejte mě, ať se jedu podívat do Británie, do Francie nebo do Švédska, abych viděl „jak to tam dopadlo“ – už jsem tam byl a řeknu vám, že jediný rozdíl mezi těmito zeměmi a islámem téměř nepoznamenanou ČR je v tom, že jde o země s daleko vyspělejší demokracií, mentalitou a sociální a politickou kulturou. To, čeho se skutečně bojím a čeho by se měl každý demokraticky smýšlející jedinec obávající se o budoucnost svých dětí opravdu bát, je fašizace naší společnosti, která na rozdíl od islamizace již probíhá.
