Kam se řítí Evropa? Tam, kam ji pošleme.

V pátek a sobotu se v ČR opět otevřou volební místnosti a voliči budou moci po pěti letech znovu rozhodnout, kdo z České republiky zasedne v Evropském parlamentu a také určit celkové další směřování Evropy. Problém je v tom, že voliči nejsou - a ti, kteří jsou, snad aby radši ani nebyli.

Vlajka Evropské unie

Vliv Evropské unie na domácí dění se neustále podceňuje - přispívají k tomu v hojné míře média, která informují pouze o tom, že Tuzemák (který nemá s rumem nic společného) se nesmí nazývat rumem a pomazánkové máslo (které nemá s máslem nic společného) se nesmí nazývat máslem. A jelikož na takové "euronesmysly" český volič slyší ("Fando, nakopni šedesátiwattový žárovky, nalej štyry rumy a do každýho panáka přihoď lžičku pomazánkovýho másla, ať to tomu Bruselu natřem'!"), vzdouvá se vlna politických stran a hnutí, které na těchto margináliích staví celou svou kampaň. Z nejtemnějších hlubin populistických vod bylo vyloveno také téma údajně vznikajícího evropského chalífátu a nastupující nadvlády mohamedánů. Zde opět sehrávají svou úlohu média, která islám ráda redukují na islamismus a více než jednu a půl miliardy muslimů na příslušníky al-Káidy (na druhé straně o fundamentálních křesťanech páchajících bombové útoky na potratové kliniky se nedočtete). Výsledkem je, že z evropských států je strach z islámu v České republice zdaleka nejsilnější - ani obyvatelé těch zemí, které mají s muslimskými imigranty přímou zkušenost (narozdíl od ČR, kde je imigrace minimální) a které jsou tu často uváděny jako odstrašující a hrozivé příklady toho, jak je islám pro Evropu nebezpečný, nemají z islámu zdaleka takový strach, jako Češi. Na tomto iracionálním strachu opět parazitují různá populistická hnutí a strany, a člověk se tak musí leknout, když pustí televizi a vyskočí na něj Volfová v čádoru nebo imigrant hřímající proti přívalu imigrantů.

Hrozí tak, že k volbám přijdou jen ti voliči, kteří se na populistickou a xenofobní notu chytí - ostatní zřejmě o volby do EP nemají zájem, neví o jejich významu (nebo dokonce o volbách samotných), případně je bojkotují. Volební účast v ČR v roce 2009 činila ani ne 28 % a letos se očekává účast ještě nižší. Evropský parlament je vnímán jako zbytečná instituce, která neustále jen něco nařizuje - lidé si neuvědomují, že "ten zlý Brusel" není někde tam venku, ale tady - že Češi v něm mají své zástupce, kteří se na rozhodování podílí (nebo by alespoň měli), a že se v něm nerozhoduje jen o pomazánkových máslech, ale o věcech, které nás významně ovlivňují v každodenním životě. Proklínané evropské fondy umožňují v ČR stavět školy, budovat výzkumná centra, opravovat a chránit přírodní a kulturní památky, podporovat místní zemědělce, budovat infrastrukturu, podporovat kulturu a vůbec rozvíjet Českou republiku a její společnost. To, že evropské fondy a dotace v ČR nejdou vždy tam, kam by měly jít, rozkrádají se a staví se z nich golfová hřiště papalášů, případně je nejsme schopni vůbec načerpat, je jen chybou českých politiků a tím pádem nás, českých voličů. Jednoduše řečeno - není to tak, že Evropská unie nefunguje - to my neumíme fungovat v Evropské unii.

Důležitost voleb do Evropského parlamentu však netkví jen ve významu místním - svým hlasem totiž nerozhodujeme jen o tom, kdo bude v EP zastupovat Českou republiku, ale také o celkovém dalším směřování Evropy - ten hlas nedáváme jen národním stranám, ale celoevropským frakcím, k nimž se tyto strany v EP připojí. Letos poprvé máme navíc svými hlasy také možnost ovlivnit, kdo se stane příštím předsedou či předsedkyní Evropské komise.

Je to však právě nezájem voličů, který je příčinou toho, že jsou extremistické, populistické a xenofobní strany, volající například po omezování práv menšin, homosexuálů či imigrantů, v celé Evropě na vzestupu. Pokud tedy chceme Evropu svobodnou, prosperující, kooperující, otevřenou a liberální, musíme k volbám jít a nasměrovat ji tam, kam chceme.